Proforma faktura: k čemu je a jak ji vystavit
Proforma není daňový doklad ani účetní doklad. Je to výzva k zaplacení předem. Co na ní má být, co na ní být nesmí a jak na ni navázat daňovým dokladem.
Proforma faktura je výzva k zaplacení předem. Není to daňový doklad ani účetní doklad — je to podklad, podle kterého zákazník zaplatí, než mu něco dodáte.
Proč se používá
U nového zákazníka, kterého neznáte, je proforma nejjednodušší pojistka. Dodáte, až přijdou peníze, a nemusíte vymáhat.
Zároveň vám z ní nevzniká povinnost odvést daň. Ta vzniká až dodáním nebo přijetím úplaty, ne vystavením proformy.
Co na proformě nemá být
- označení „daňový doklad“
- datum uskutečnění zdanitelného plnění — žádné se ještě neuskutečnilo
- vyčíslená daň jako na daňovém dokladu
Uvést cenu včetně DPH samozřejmě můžete a měli byste — zákazník musí vědět, kolik má poslat. Jen to není daňový rozpis, ze kterého by si někdo uplatnil odpočet.
Co na ní být má
Kdo komu fakturuje, číslo dokladu, popis plnění, částku k úhradě, číslo účtu, variabilní symbol a splatnost. Prakticky totéž co na faktuře, jen bez daňové části.
Co následuje po zaplacení
Jste-li plátce DPH, vzniká vám přijetím platby povinnost přiznat daň a musíte vystavit daňový doklad k přijaté platbě. Lhůta je 15 dnů od přijetí úplaty (§ 28 zákona o DPH).
Neplátce vystaví po dodání běžnou fakturu — účetní doklad.
Proforma a zálohová faktura
V praxi se ta slova zaměňují. Rozdíl je v tom, na co se ptáte:
| Proforma | Zálohová faktura | |
|---|---|---|
| Co to je | výzva k zaplacení celé částky předem | výzva k zaplacení části ceny |
| Daňový doklad | ne | ne |
| Co následuje | daňový doklad po dodání nebo po platbě | doklad k přijaté platbě, pak konečná faktura |
Ani jedna není daňový doklad. Rozdíl je v tom, jestli platíte celé, nebo část.