Neplátce DPH: jak má vypadat faktura

Neplátce nevystavuje daňový doklad. Na jeho faktuře nesmí být sazba, základ ani výše daně. Co na ní naopak zůstává a kdy se z neplátce stane plátce.

Neplátce DPH fakturuje jinak než plátce — a rozdíl není v tom, že by měl na dokladu míň řádků. Vystavuje jiný druh dokumentu.

Účetní doklad, ne daňový

Daňový doklad podle § 29 zákona o DPH vystavuje jen plátce. Neplátce vystavuje účetní doklad podle § 11 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Na doklad proto nepatří:

označení „daňový doklad“
sazba daně
základ daně
výše daně
datum uskutečnění zdanitelného plnění

Nic z toho neplátce nemá jak vyčíslit — daň neodvádí.

Co na faktuře zůstává

jméno nebo obchodní firma a sídlo
IČO
údaj o zápisu do rejstříku (§ 435 občanského zákoníku)
označení odběratele
číslo dokladu a datum vystavení
popis dodávky a cena
platební údaje: číslo účtu, variabilní symbol, splatnost

Zvykem, nikoli povinností, je připsat větu „Nejsem plátce DPH“. Ušetří odběrateli hledání daně, která tam být nemá, a jeho účetní hned ví, co s dokladem.

Pozor na DIČ

Neplátce zpravidla DIČ nemá, takže se na fakturu neuvádí. Výjimkou je identifikovaná osoba — ta DIČ přidělené má, ale plátcem není. Identifikovanou osobou se stanete například nákupem služby od dodavatele z jiného členského státu EU. Fakturujete pak pořád bez daně jako neplátce, jen máte navíc povinnosti kolem přeshraničních plnění.

Kdy se z neplátce stane plátce

Povinná registrace vzniká překročením obratu 2 000 000 Kč za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Obratem se rozumí souhrn úplat za uskutečněná plnění s místem plnění v tuzemsku.

Registrovat se jde i dobrovolně. Dává to smysl, když většinu vstupů nakupujete s daní a odběratelé jsou plátci — pak si daň na vstupu odečtete a pro odběratele se nic nemění. Naopak když fakturujete koncovým zákazníkům, kteří odpočet nemají, dobrovolná registrace vám zdraží službu o daň.

Co s doklady, které přijmete